Battlefield - Kapitola II

14. srpna 2012 v 23:18 | Aris |  Battlefield


Tak je tu druhá kapitola, docela dost jsem se do ní vžila, tak doufám, že se bude líbit :) I když ta část s Connie mi přijde trochu zmatená a nepřehledná, ale lépe to zatím mé spisovatelské dovednosti nesvedou :D



Kapitola II - (Ne)klid





Další den mi nebylo moc dobře. Ani ten další ne. Ležela jsem a přemýšlela. Hlavou mi lítaly nejasnosti jedna za druhou, střídaly se s otázkami, na které jsem nemohla najít odpověď. Byla jsem zmatená a popletená, až mi z toho třeštila hlava. Co to bylo za chlápky? Jak jednoho dvoumetrového dokázala Nina skolit jednou rukou? A kde se vzal ten led na paži toho druhého? Opravdu led? Ale no tak, vždyť i večer bylo skoro dvacet stupňů. Moje fantazie potřebuje zkrotit, jako s těmi duchy, co jsem si myslela, že jsem je viděla ve čtvrté třídě. Ale i tak to bylo hodně podivné, celá ta událost. Možná to bylo zkrátka nějaké vyřizování účtů, vždyť je toho plná televize. Ale že by mi zase o něčem Logan neřekl? Vždyť je můj nejlepší přítel.







Zbytek týdne jsem strávila v posteli. Věci, které mi zprvu přišly tak zmatené, jsem už viděla jasněji. Nechala jsem si to v klidu uležet v hlavě. Logan provedl průšvih, přišli na něj nějací chlapi. Možná vymahači dluhů nebo tak něco. A ta pistol třeba ani nebyla pravá, tak ten chlap dostal od Logana přes hubu. A teď už u nich dávno tu věc řeší policie. Když mi volal, nevzala jsem mu to. Bála jsem se toho, co by mi řekl. Ale to, že volal, znamená, že je v pohodě.

Zvedla jsem se z postele a šla si dát sprchu, abych se trochu sebrala. To celé kolem Logana mi úplně z hlavy vytlačilo problém ohledně Connie. Že mám bludy, to je jedna věc. Ale že se mi před očima z ničeho nic zjevilo, jak vidím přítele od Connie, který se muchluje před školou s nějakou blondýnou, aniž bych tam byla. Bylo to moc reálné na to, aby to byl jenom sen.

Sešla jsem dolů do kuchyně, abych se něčeho najedla. Najednou zazvonil zvonek. Úlekem jsem nadskočila. Došla jsem ke dveřím a nahlédla jsem do kukátka. Za dveřmi stála Connie. My o vlku…

"To jsi ty," oddechla jsem si, když jsem otevřela. "Ahoj." Pozdravila jsem ji.

"Copak, čekala jsi někoho jiného?" zasmála se a vešla dál.

"Ani nevím," hlesla jsem a pohledem jsem přejela dvůr.

"Co ti je, že ses ani neráčila ukázat ve škole?" zeptala se mě, když mě následovala do kuchyně.

"Necítila jsem se nejlíp," odpověděla jsem jen. Posadila se na židli a já se opřela o kuchyňskou linku.

Dlouze jsem se na ni pohlédla. Pak jsem se odvážila zeptat. "Ty," zarazila jsem se. "Chováš se celkem divně. Jsi pobledlá. Stalo se něco s Chrisem?"

Tázavě se na mě podívala. "Jako třeba co?"

"No já nevím."

Sklopila hlavu. Stejně jako předtím. "Podvedl mě. Načapala jsem ho před školou s Melindou, tou blonďatou servírkou z bistra."

"To je mi strašně líto." Takže je to pravda! Ale jak je možné, že jsem to viděla?

"Je to debil," odvětila prostě.

Souhlasně jsem přikývla a založila si ruce. Neuměla jsem si to vysvětlit. Jak se to stalo? Seděly jsme v kavárně, povídaly si. A ona byla tak rozhozená a smutná. Nevěděla jsem proč. Ale v tu chvíli jsem se cítila, jako bych jí vlezla do hlavy a vytáhla jí z ní všechny myšlenky. Myslela jsem, že se mi to zdálo. Ale asi mě to zkrátka jenom napadlo a byla to čistě shoda náhod, jako ve Věřte nevěřte.

"Nedělej si s tím hlavu. Netrap se. Tam venku čekají lepší. A víš, že ve mně najdeš vždycky oporu," pronesla jsem na mě až hrdinskou řeč a objala ji kolem ramen.

Usmála se na mě. "Jo, asi máš pravdu."

"To si piš."








Víkend uběhl rychle, stejně jako celý následující týden. Do školy jsem zase chodila normálně, pokračovala jsem ve svém běžném nudném životě. Moje největší starosti byly zapomenuté úkoly a nepořádek v kuchyni. A taky pár otravných učitelů, kteří se rozhodli, že mi před prázdninami udělají ze života peklo.

Víkend jsem se po dlouhé době chystala strávit s tátou, protože měl méně práce. Skončila mu velká zakázka, na novou se ale chystal už v pondělí. Bude dělat zahradu v jedné čtvrti plné nádherných vil. Jednou bych takovou taky chtěla.

Byli jsme se podívat na fotbalový zápas. Největší fanynka zrovna nejsem, ale chtěla jsem, aby si volno užil. Celou dobu mi vysvětloval postavení a já předstírala své nadšení a zápal do hry, aby měl radost. Nacpali jsme se párků v rohlíku skoro do prasknutí. Pak jsme potkali jeho velkého kamaráda.

Rozhodli se zajít si na pivo, tak mě po cestě vyhodili doma. Samozřejmě až po tom, co jsem tátu přesvědčila, že mi to opravdu nevadí. Vyskočila jsem z auta a zamávala jim na pozdrav. Otočila jsem se na noze a vešla brankou do zahrady. Zarazila jsem se. Před domem na schodech seděl Logan. Shrbený si s něčím pohrával v ruce. Jeho světle hnědé vlasy mu ve vánku létaly všemi směry. Pak ke mně zvedl hlavu, jeho zelené oči zářily.

"Ahoj," pozdravila jsem ho a pohledem jsem mu uhnula.

"Rád tě vidím," řekl a vstal.

"Já tebe taky."

"Půjdeme dovnitř?" ukázal na dveře.

"Jasně," polkla jsem, aniž bych si to uvědomila. Nevím, proč jsem z něj byla tak nervózní. Je to dobrý kamarád. Vydala jsem se ke dveřím a vytáhla klíče z kapsy. Vešli jsme dovnitř a odložili si bundy, potom jsme si sedli do obýváku.

"Dáš si něco?" zeptala jsem se a chystala se vstát a dojít pro něco do kuchyně.

"Ne, prosím tě nikam nechoď. Chtěl bych si promluvit." Zůstala jsem tedy sedět a sevřela si ruce mezi koleny.

"Dobře, kdo to byl? Někomu dlužíš? Hraješ hazard?" zeptala jsem se nejistě.

"Ne, nikdo takový."

"Tak si svedl babu tomu nepravému?" Nic lepšího už mě nenapadalo.

"Ne, opravdu jsem nikomu babu nesvedl." Rukou si prohrábnul vlasy.

"Tak řekneš mi, kdo to byl?" V mém hlase bylo znát naléhání.

"Elise, to je složité. Musíš mě dobře poslouchat. Ti lidi mě nemají rádi. A Ninu taky ne. A teď už ani tebe ne."

Trochu se ve mně vzbudil strach. "A co na to policie?"

Zakroutil hlavou. "Žádná policie."

"Jak žádná policie? Logane, to není žádná sranda vlézt někomu do bytu a mířit na něj pistolí. Mohl tě taky zabít."

"Já vím, ale nemůžeme zavolat policii, protože…"

"A co jste s nimi tedy udělali?" skočila jsem mu do řeči. Nevěděla jsem, co si mám myslet. Začala jsem panikařit.

"Poslouchej mě, Elise," zadíval se mi do očí a chytil mě za ruce. "Ti dva nebyli jen tak obyčejní lidi. Vlastně si pořádně ani nejsem jistý, jestli to byli lidi." Nikdy v životě jsem na něm neviděla tak vážný, zdrcený výraz. Nevěděla jsem, jestli to mám brát jako vtip.

"Jak to myslíš, že si nejsi jistý, jestli to byli lidi? A co by tedy měli být?" Trochu jsem se odtáhla a nejistě se na Logana podívala.

"Na nich teď nezáleží. Záleží na nás. My taky nejsme jen lidi, Elise," jeho pohled jakoby šel skrze mě.

Odpojila jsem naše ruce, založila si je na prsou a křivě se zasmála. "Já ti nerozumím, Logane. Trochu mě děsíš, víš? A taky přivádíš do rozpaků." Přikrčila jsem ramena. Jako bych tak získala větší pocit jistoty, alespoň u mě samotné.

Pohlédl na mě vyzývavým pohledem a v očích se mu zalesklo. Natáhl ruku směrem ke skříni. Jeho oči mě probodávaly čím dál víc. Zaťal pěst na ruce. Váza na skříni zamrzla i s umělou kytkou. Do posledního lístku se všechno zahalilo ledem. Zase tím ledem. V zlomku sekundy jsem jen opět uslyšela ten nepříjemný praskot a pak se led roztříštil všemi směry. Chlad mi ovál tvář.

"Panebože!" zakřičela jsem a vyskočila ze sedačky. Obešla jsem ji zezadu a křečovitě se chytla opěradla. "Jak jsi to do háje udělal?" nemohla jsem uvěřit svým očím.

Vstal a přistoupil blíže ke mně. "To není nic oproti jiným věcem. A ty to víš. Cítíš to, protože je to v tobě."

"Ve mně?"

Přikývl. "Musíme odjet, Elise."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kristyn Kristyn | Web | 15. srpna 2012 v 0:14 | Reagovat

Konečně jsem se této kapitoly dočkala :-) :D A  že jsem nějakou tu chvíli teda čekala... :D :D :D Ale samozřejmě si mě svým talentem nezklamala, bylo to boží ♥ Tedy až na konec, to jsi to k sakru nemohla ukončit nějak nenapínavě?? :-D Teď tě budu muset dokopat, abys tu novou kapitolu dopsala co nejdřív, jinak se stanu psychicky labilní :D :D

2 Shizue Asahi Shizue Asahi | Web | 15. srpna 2012 v 8:51 | Reagovat

tak další díl je n světě :D moc se mi líbilo :) moc se budu těšit na další :) jsem zvédavá co se s Elise stane

3 witze witze | Web | 15. srpna 2012 v 19:53 | Reagovat

Snad ano :-), už jim to trvá docela dlouho. Jinak mě těší, že Ti to pomohlo. Máš hezký blog :-)

4 Simuš a Gabi Simuš a Gabi | Web | 16. srpna 2012 v 22:12 | Reagovat

Hrozně moc se těším na další díl :)

5 Lady Snílek Lady Snílek | Web | 19. srpna 2012 v 19:45 | Reagovat

super, nemohla jsem se dočkat, až se vrátím domů a přečtu si další kapitolu. Těším se na další díl :-)

6 moj-pribeh moj-pribeh | 21. srpna 2012 v 14:22 | Reagovat

užasnaa... :D

7 Andys Andys | E-mail | 27. srpna 2012 v 23:02 | Reagovat

Úžasné! Nevěděla jsem že máš takový talent! ;-) Musíš mi říct co plánuješ v dalším díle...

8 Saky Takashima (^ω ^) Saky Takashima (^ω ^) | Web | 27. srpna 2012 v 23:26 | Reagovat

nádherné :3 rýchlo ďalej dvojča :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama