Battlefield - Kapitola III 2. část

16. září 2012 v 22:51 | Aris |  Battlefield


Je tu další část. Taky je dost krátká, ale delší než ta předtím :D Takže další kapitola bude brzo, zítra ji napíšu ve škole ^^ Doufám, že se bude líbit :)








Je pátek, poslední školní den. Po obědě jsem si naházela věci ze skříňky do batohu a vyzvedla Connie s Amber v jídelně. Pořád mi vyčítaly, že na měsíc odjíždím. Ale Connie se s tím nakonec smířila, protože taky odjíždí na dva týdny k tetičce někam na jih.
"Ale stejně ti to závidím. Na měsíc pryč od rodičů, moci si dělat co chci, to by se mi taky líbilo. Budeš si užívat," opakovala mi Amber pořád dokola. "Já jedu maximálně na víkend k babičce. Sice do plážového domku, ale i tak to tam není nic extra."
"Myslím, že si to tam užiješ více než já v nějakém cizím městě." Pochybuju, že si svůj pobyt v Gregoře vůbec nějak užiju. Jestli kolem Logana budou pobíhat hrdlořezové a střílet po sobě jako ve westernovák, což bývá v poslední době moje častá noční můra, mám se určitě na co těšit.
"Ale Elise, nezapomeň na všechny ty úžasné kluky, co tam můžeš oblbovat. Ty s Ninou, to bud teda pěkně dynamické duo," nadšeně Connie vykřikla. "Víš co, budeš moc objevovat nový materiál," usmála se.
"No jo," vzdychla jsem.

Vyrazili jsem do města. Potřebovala jsem se na cestu vybavit. Oblétala jsem snad všechny obchody, nakoupila jsem si potřebné oblečení, drogerii a další blbosti. Taky jsem se šla rozloučit s babičkou. Ta mi na cestu přispěla nějaké peníze.
Doma jsem si všechno sbalila. Psychicky jsem se připravovala na cestu. Navečer jsem si ještě holkama zašla do pizzerie, udělaly jsme si takové zahájení prázdnin a zároveň rozlučku.






Ninino auto zastavilo před naším domem. Táta už byl v práci, naše loučení bylo krátké a hned z rána. Seděla jsem v kuchyni u stolu, pila čaj a z okna sledovala, jak Nina vystupuje z auta, otevírá branku a přes zahradu jde ke dveřím. Hned na to se ozval zvonek.
"Pojď dovnitř!" zavolala jsem na ni.
Pak už jsem slyšela jen bouchnutí dveří a její kroky, blížící se přes obývák. Zastavila se mezi dveřmi, protáhla se a gumičkou si svázala své černé dlouhé vlasy do drdolu.
"Nazdárek, připravena na dobrodružství?" pozdravila vesele.
"No ani ne," podepřela jsem si hlavu.
Přistoupila ke stolu a sedla si vedle mě. "Zlato, poslouchej. Nikdo z nás nemá z tohohle radost. Ale je to to nejlepší, co můžeme udělat. Prostě se sbalíme a na chvíli odjedeme. Přijdou nás tu hledat a když uvidí, že tu nejsme, už je to tu nebude zajímat. Pak se zase vklidu vrátíme, dobře?"
"Myslíš si, že jsou tak hloupí? Že nás tu už znovu nebudou hledat?" To je přece blbost.
"No.. Poskoci byli vycvičeni jako bojovníci. Nedostalo se jim moc vzdělání, inteligencí zrovna neoplývají. Oni umí jenom chodit a ničit."
"A co město? Co táta a ostatní? Co se stane, když sem přijdou nás hledat?"
"Neboj se. Půjdou jenom po nás. Taky na sebe nesmí moc upozorňovat, chovají se nenápadně. Nikomu se nic nestane."
Stejně mi to moc nesedí. Jestli musí být nenápadní, proč na Logana s Ninou zaútočili tak bezhlavě? Alespoň podle mého názoru. A proč na sebe nesmí upozorňovat? Je tu snad někdo další, kdo je hrozbou pro ně?
"Proč jim vlastně říkáte Poskoci? Co jsou vůbec zač?" potřebovala jsem se dozvědět všechno. Logan je ohledně toho takový tajemný. Doufala jsem, že aspoň Nina mi řekne více.
Zasmála se. "Protože to jsou poskoci. Slouží takovým, jako jsme my. Jenomže jejich záměry nejsou stejné jako naše. Neříkám, že se snaží ovládnout celý svět nebo tak něco. Ale nic dobrého se od nich čekat taky nedá."
"Komu slouží? A proč jdou po vás?"
Nina vzdechla. "Jak říkám, skupina takových, jako jsme my. Nemáme se prostě moc rádi," nahodila zpátky úsměv a podívala se na mě. "Máme takový menší spor. Ale už dost řečí, musíme vyjet. Abychom tam do pěti byly." Vstala ze stolu a vzala mi tašku.
"Vezmu si to sama," zavolala jsem na ni, ale to už měla nazuté boty a řítila se k autu. Hodila sem hrnek do myčky, popadla batoh s notebookem a následovala ji. Ještě naposledy jsem se podívala na náš dům. Pak jsem nastoupila do auta a vyjely jsme. Sledovala jsem naše město, jak jsme míjely různé ulice. Pak už jsme se napojily na hlavní a vyjely z něj. Najednou se mně zmocnil nepříjemný pocit. Odjíždím pryč, ani nevím kam. Někdo jde po nás, pořádně nevím kdo. Nevědomost mě zžírala, ale věřila jsem svým nejlepším přátelům. S Ninou se nebojím, věřím jí více než komukoliv jinému. Podívala jsem se na ni. Zase se na mě usmála, ale dále se věnovala řízení.
"Kde je vlastně Logan?" zeptala jsem se po chvíli. Až teď jsem si uvědomila, že s námi měl jet.
"Ten už je tam, stavil se tu pro něj kamarád."
Zbystřila jsem. "Jaký kamarád?"
"Jeden známý," oznámila mi to uplně vklidu. "Poznáš ho tam, až přijedeme."
"S námi tam bude ještě někdo?" nestačila jsem se divit.
"Ale Elise, snad sis nemyslela, že v těhle těžkých časech zůstaneme sami. Bude nás tam požehnaně," mrkla na mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saky Takashima (^ω ^) Saky Takashima (^ω ^) | Web | 17. září 2012 v 20:01 | Reagovat

dvojča to je úžasne:3
rýchlo ďalšiu časť :D

2 Kristyn Kristyn | Web | 18. září 2012 v 17:53 | Reagovat

přesně! :D ihned potřebuju novou kapitolu!! :-D

3 ,,Nicol" ,,Nicol" | Web | 19. září 2012 v 16:17 | Reagovat

úžasné :D tesim sa na pokracovanie :D

4 Vera Vera | Web | 22. září 2012 v 18:43 | Reagovat

tyjo, taky už jsem dlouho nebyla :) vím, že tvoji povídku jsem četla, kdysi. ale myslím, že jenom první díl :)
musím to dohnat :D

5 Lady Snílek Lady Snílek | Web | 30. září 2012 v 17:31 | Reagovat

Jé, konečně další díl. Škoda, že si ho čtu tak pozdě :-) Jako ty minulé, byl velmi zajímavý a těším se na další. A hlavně se nemůžu dočkat až se to rozuzlí a prozradí se kdo jsou ti "poskoci" a kdo jim velí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama